Čtěte speciál 20 let od povodníDobové články z Lidových novin, reportáže, osobní vzpomínky... Více ZDE  |
Zvonění ze sutin. V pražském Karlíně se včera dvě minuty po poledni zřítily dva domy. Hasiči slyšeli z trosek zvonit mobil, ale domy byly určeny k demolici a pravděpodobně byly prázdné. Sedím na gumovém člunu a snažím se vtisknout si do paměti pohled, který se mi zřejmě už nikdy nenaskytne - pohled zvody na město pod vodou.
Je hodina po poledni a plavíme se zatopeným Karlínem. Voda už opadla asi o metr a půl a sahá „jen“ do výšky jednoho metru. Je kávově hnědá, zanesená větvemi a odpadky, které proud vyplavil z převrhnutých popelnic. Páchne hnilobou, bahnem a vyteklou naftou.
Živel proměnil dva domy v hromadu sutin. Na stromech visí igelitové sáčky, tráva a ztvrdlé kusy bahna, desítky oken v ulicích nevydržely tlak vody, na hladině se pohupují vyražené vchodové dveře. O kus dál, v Pernerově ulici, olizuje rozlitá řeka dva náklaďáky, které někdo zapomněl „evakuovat“. Z aut vytéká olej a rozlévá se po hladině.
Plavíme se s fotografem časopisu Květy Petrem Mertou. Má 24 hodin na to, aby dostal ze svého bytu ve třetím patře zatopeného činžáků pasy, bez nichž nemohou s manželkou odjet na dovolenou do Chorvatska. „Když nás evakuovali, myslel jsem si, že se brzy vrátíme. Přece si nenechám ujít zaplacenou dovolenou,“ vysvětluje důvod výpravy na raftu do nitra Karlína.
Morké zdi jasně označují výšku, do níž Vltava vystoupala, nápisy na cedulích obchodů zmizely pod bahnitým nánosem. Opouštím na okamžik raft - bosé nohy mi zapadají do páchnoucího bahna.
Plavíme se s fotografem časopisu Květy Petrem Mertou. Má 24 hodin na to, aby dostal ze svého bytu ve třetím patře zatopeného činžáků pasy, bez nichž nemohou s manželkou odjet na dovolenou do Chorvatska.
„Když nás evakuovali, myslel jsem si, že se brzy vrátíme. Přece si nenechám ujít zaplacenou dovolenou,“ vysvětluje důvod výpravy na raftu do nitra Karlína.
O pár minut později jsme u domu. „Mám strach, že neotevřu vchodové dveře“ a proráží nohou vchod do domu. Za chvíli vítězoslavně mává pasy. To už si nás všimla policejní helikoptéra a několikrát přelétává nad našimi hlavami. „Tak snad nás nebudou honit. Ale myslím, že bych jim to vysvětlil,“ říká.
Jako vetřelci na nafukovací lodi tu nejsme sami. Čtvrť, která by měla být evakuovaným městem duchů, překvapivě žije. V Březinově nám kyne někdejší disident a předseda spolku Šalamoun John Bok. Vykloněn z okna v prvním patře volá: „Já budu žalovat Špidlu a Grosse za to, že porušují Listinu základních práv a svobod. Tady mají lidi zničený byty a oni jim ani nedovolili přestěhovat si majetek do vyšších pater.“ Prý mu nic nechybí: „takovej klid tady nikdy nebyl. Já si čtu při svíčkách a jsem spokojenej.“
Povodně 2002. Karlín
O pár metrů dál se špinavou vodou jen v šortkách brodí asi čtyřicetiletý muž. „Já jsem byl na návštěvě a teď jdu domů,“ vysvětluje bezelstně s krčením ramen, kde se tam vzal a kam se snaží dostat, v místě, které má být opuštěné.
U ústí Pernerovy zase míjíme skotačící houf romských dětí, nejmladšímu mohou být čtyři roky. Ze zaplavených ulic mají evidentní radost.
Radost ze situace v Karlíně ale nemají hasiči a policie. Odčerpávají vodu a hledají „trosečníky“. „Lidi jsou tak hloupí, začali vylézat jak krysy, až když spadnul ten barák, protože se bojí. Takhle nám jen přidělávají zbytečnou práci,“ nevěřícně kroutí hlavou o několik hodin později hasič, který v Karlíně pátrá se svými kolegy po „neposlušných“ obyvatele a ukazuje na sutiny.
Zřícený dům byl určen k demolici
Sedíme, teď už na korbě hasičské dodávky, asi sto metrů od zříceniny. Dům v Křižíkově ulici se zřítil jako domeček z karet. Z budovy už před povodněmi určené k demolici zbyla jen zadní stěna, ještě jsou vidět kusy nábytku v kuchyni. Stěny se zřítily na obří hromadu, k níž se hasiči nemohou přiblížit jinak než na člunech - voda v této části Křižíkovy, hned u Karlínského náměstí, stále dosahuje téměř do dvou metrů.
Chceme se s fotografem podívat blíž ke zřícenině. „Ne, tam nemůžete. Mohl by tam vybuchnout plyn,“ odmítá naše prosby jeden z hasičů a posílá nás zpět do „sucha“ před karlínské divadlo. Tam už voda opadla a zbyla jen vrstva mazlavého bahna.
V domě zřejmě nikdo nebyl. „Byl tam psovod, a nikoho nenašel, takže by měla být bez lidí,“ říká s pohledem na zříceninu Petr Kačírek z pohotovostní motorizované jednotky republikové policie. Stejně jako jeho kolega hasič si stěžuje na neodpovědnost „karlínských“. Mezitím přijíždí další várka evakuovaných. „Já nevím, já bych to tam klidně vydržela ještě pár dní. Nevím, co blázní,“ rozhazuje rukama drobná stařenka, kterou dvoumetrový hasič právě přenesl přes obrovské pole bahna. „Vždyť to za chvíli opadne,“ trvá na svém se zaplavenými karlínskými ulicemi za zády.
