130 let
Hugo Vaníček (1906–1995). Místo aby pokračoval v misijní cestě do Afriky, přihlásil se jako dobrovolník do čs. vojska. Bojoval v roce 1940 ve Francii, v armádě zůstal i po návratu z války. FOTO VHÚ

Hugo Vaníček (1906–1995). Místo aby pokračoval v misijní cestě do Afriky, přihlásil se jako dobrovolník do čs. vojska. Bojoval v roce 1940 ve Francii, v armádě zůstal i po návratu z války. FOTO VHÚ | foto: VHÚ

Kalendář hrdinů: Jezuita v první linii, který vyměnil misii za armádu

Lidé
  •   8:00
V řadách zahraniční armády bojovaly za svobodu Československa desítky katolických kněží a řeholníků. Jedním z nich byl i Hugo Vaníček. Narodil se 26. října 1906 v obci Bystřec, ležící pod Orlickými horami. V 17 letech vstoupil do jezuitského řádu. Studoval v Krakově, Innsbrucku a Maastrichtu a v roce 1936 byl vysvěcen na kněze. V klášteře u sv. Ignáce na Karlově náměstí v Praze se pak připravoval na dráhu misionáře. V červenci 1939 odjel do Londýna, odkud měl pokračovat do Severní Rhodesie (dnešní Zambie). Místo toho jej zde zastihl začátek války.

Jestliže do této chvíle nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl jít jinou než duchovní cestou, nyní ani na okamžik neváhal a mezi prvními se přihlásil do formující se čs. zahraniční armády. Začátky byly těžké. Odjel do Francie a narukoval jako řadový vojín. V červnu 1940 se jako jediný kněz účastnil s čs. divizní pěchotou ústupových bojů. Za statečnost v první linii byl po příjezdu do Velké Británie vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.

Během nuceného pobytu na Britských ostrovech se snažil přispět k udržení morálky čs. vojáků – uspořádal desítky osvětových přednášek, filmových představení, vydal (často za své peníze) desítky knížek. Nevedl boj jen proti nenáviděným nacistům, ale i proti materialistickému pojetí odboje. Svou víru však nikomu nevnucoval a respektoval odlišný názor. Po invazi odjel jako polní kaplan tankového praporu 1. čs. sam. obrněné brigády na frontu k Dunkerque, kde zůstal do konce války. Po skončení války překvapivě zůstal v armádě jako důstojník obnovené duchovní služby z povolání. Pro mnohé komunisty byla jeho činnost již během války trnem v oku.

Po únoru 1948 byl jednou z prvních obětí čistek: postaven mimo službu, krátce vězněn a následně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. V červenci 1951 jej režim nezákonně internoval v „koncentračním klášteře“ v Želivi a později v Hájku u Kladna, odkud byl propuštěn v dubnu 1953. Vrátil se do duchovní služby, avšak nemohl sloužit ve farnostech, kde by měl „příliš velký vliv“. Do důchodu odešel v roce 1990, ve svých 84 letech. Zemřel o pět let později, 13. dubna 1995. Za necelý měsíc byl jmenován generálmajorem „in memoriam“.

Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ praha

Autor:
  • Mohlo by vás zajímat