Právě divoký medvědí česnek je jedním z prvních druhů lupení, které nám příroda po zimě zjara posílá. Jeho jemně palčivé chuti a šťavnatě zelené barvy se proto nemůžeme nabažit. Má nezaměnitelnou česnekovou vůni a chuť, jeho kuchyňské využití tak míří všude tam, kde bychom jinak použili klasické stroužky: do polévek, omáček, různých pomazánek i masových směsí či jen tak na chleba – a ovšem do špenátu, kde je jím část listů dokonce možné zcela nahradit (totéž přitom platí i pro stejně planě rostoucí kopřivy a bršlici).
Sezona medvědího česneku je ovšem nedlouhá (roste od března do května), alespoň část sklizně si tak říká o uchování i na další měsíce: spíše než jej usušit je lepší ho nasekaný uložit do mrazáku. Totéž ostatně platí pro uchovávání většiny měkkých bylinek, naopak k sušení se hodí především ty tvrdé jako rozmarýn, tymián, bobkový list a saturejka, ale taky oregano, majoránka, šalvěj či máta.
