Tak třeba v Úsporné kuchařce známé učitelky vaření a vedení domácnosti Anuše Kejřové najdeme tyto rady: „Zeleninu nakupujeme podle toho, jak mnoho jest jí na trhu, podle ceny a jakosti téže; v létě nakupujeme jen tolik, co v nejbližších dnech spotřebujeme, neboť zeleniny je na trhu dosti a levné. Na podzim, máme-li dobrý, suchý, studený sklep, tu nakoupíme si hlavně zeleninu kořenovou, tedy mrkev, celer, petržel, pastinák, brukev, tuřín atd. a vhodným uložením téže do písku na zimu zaopatříme si levnou zásobu pro jaro, kdy zelenina jest pak nejdražší a nejhorší. Pokud možno v létě nakrájíme si ji, usušíme do zásoby pro dobu pozdější, kdy jest dražší.“
Až se zima zeptá, co jsi naložil v létě
Se stejnou hospodárností pak Anuše Kejřová doporučuje nakládat do octa také květák, rajská jablíčka, kopr, ředkvičky a nechybí samozřejmě ani návod pro naložení kysaného zelí, tedy fermentování, které dnes znovu získává renomé. Kvašené zelí nesmělo chybět v žádném stavení, protože sloužilo nejen k obživě, ale také jako přirozené povzbuzení imunitního systému. I když tuto jeho zásluhu v plné šíři objevujeme až dnes, naši předkové už tehdy věděli, že je zdravým základem jejich zimního jídelníčku
Původ slova čalamáda, které už vlastně znají asi jen pamětníci, klade Nový encyklopedický slovník češtiny do maďarských základů (csalamádé), přičemž se jedná o směs krájené zeleniny v octovém nálevu. Fajnšmekři vědí, že v ní zpravidla nechybějí malé cibulky, mrkev, zelí nebo papriky a nálev bývá patřičně peprný. Podobně je na tom lečo, alespoň co se domoviny týče. Pochází rovněž z Maďarska, nicméně jeho počeštěná podoba se od originálu dost liší. Zato ale u nás patří mezi velmi oblíbená jídla a ještě k tomu si je v létě snadno zakonzervujeme pro pozdější využití.
