Speciál: 130 let Lidových novin V sobotu 16. prosince slavíme právě 130 let, kdy se čtenářům dostal do rukou úplně první výtisk Lidových novin. Přečtěte si o osobnostech, které stály u zrodu české novinářské legendy, a další zajímavé texty z té doby a o ní. Nové články budou ve speciálu přibývat průběžně až do Vánoc. |
Ještě že jsou v takové chvíli různé formální a osobní povinnosti, jež nám nedovolí pasivně se poddat zármutku.
Někdo, komu bylo velmi smutno, diktoval s tímto pocitem telefonicky do poštovní centrály několik kondolenčních telegramů osobám, jichž se úmrtí prezidenta Osvoboditele týká nejblíže. Slečna v centrále zapisuje diktát nějak nezvykle pomalu – Bože, to jí to trvá!, asi je dnes unavena; patrně mají takových depeší příliš mnoho. Konečně dodiktováno.
„Slečno, prosím vás, přečtěte mi to ještě jednou.“
„Ano.“ A vrátký hlas začíná číst: „Přijměte projev nejhlubší soustrasti od těch, kteří jsou sami bez konce zarmouceni. Děk – děkujeme vám všem, kteří jste… do posledního dechu… žili…“
A dost, ticho.
„Tak dál, slečno.“
Nic, ani dech.
„Halo, slečno, slyšíte mě?“
Nic, jenom je slyšet šustění papíru v centrále a hlasy jiných telefonistek, které čtou: „Vyslanci Janu Masarykovi v Lánech“, „Zámek Lány“ a podobně.
„Halo, slečno!“
Rakev s pozůstatky prvního prezidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka. Legie Masarykova, legie věrná a osiřelá střeží svého vůdce i ve smrti
Ne, to není porucha, co slabounce šumí z mikrofonu; to je lidský vzdech, to je zoufale přemáhaný pláč. Nyní je slyšet, jak slečna z centrály tiše marně zápasí se vzlykáním.
„Tak to nechte, slečno,“ povídá honem telefonní účastník, „já vám to přečtu sám – a vy to jen zkontrolujte.“ –
„Prosím vás,“ vydechne slečna z telefonní centrály.
Nová Evropa. Nemůžeme-li zpívat s anděli, budeme výti s vlky, napsal po Mnichovu Jan Stránský |
A telefonní abonent potom běhá po pokoji a kouše se do prstu; má sám co dělat, aby potlačil něco, co se mu dere do očí. „Zatracená ženská, ještě člověka rozbrečí!“
– Ano, zatracená ženská; a člověk by ji chtěl za to pohladit po hlavě, skloněné tam někde nad úředním pultem.
