Speciál: 130 let Lidových novin V sobotu 16. prosince slavíme právě 130 let, kdy se čtenářům dostal do rukou úplně první výtisk Lidových novin. Přečtěte si o osobnostech, které stály u zrodu české novinářské legendy, a další zajímavé texty z té doby a o ní. Nové články budou ve speciálu přibývat průběžně až do Vánoc. |
Lidovky.cz: V čem se meziválečné Lidové noviny lišily od Lidových novin z dob před 1. světovou válkou a z doby pozdější?
Lidové noviny vznikly 16. prosince 1893 jako regionální list sloučením brněnských Moravských listů a olomouckého časopisu Pozor a až do roku 1908 byly orgánem Moravské lidové strany. Novou tvář jim vtiskl především Arnošt Heinrich, který do nich přišel v roce 1904 a roku 1910 se stal vedoucím redaktorem.
Redakci postupně rozšířili spisovatelé Rudolf Těsnohlídek, Jiří Mahen či František Gellner, který redigoval přílohu Večery. Tedy již před první světovou válkou byly významným listem, ale jejich nejslavnější éra nastala v době meziválečné.
Roku 1920 byla otevřena filiální redakce v Praze pod vedením Karla Zdeňka Klímy a jejími členy se záhy stali bratři Čapkové, Eduard Bass nebo Karel Poláček a značně se rozšířil počet přispěvatelů.
Právě osobnosti spjaté s pražskou redakcí v obecném povědomí představují symboly slávy Lidových novin. Za nacistické okupace byly Lidovky oficiálním deníkem: proto také v roce 1945 začaly vycházet jako Svobodné noviny.
Lidovky.cz: V čem byly jiné než ostatní listy té doby? A jaké vlastně bylo jejich postavení vedle ostatních tehdejších novin?
Za první republiky byly mnohé noviny stranické. Například národně socialistická strana měla České slovo, národně demokratické strana Národní listy, agrární strana Venkov, sociálnědemokratická strana Právo lidu, komunisté měli Rudé právo atd.
Lidové noviny nebyly stranické, třebaže lidé z jejich okruhu figurovali v Národní straně práce, existující však jen v letech 1925 až 1929. Lidové noviny ovšem reprezentovaly tzv. hradní politiku, byly nástrojem budování demokracie a měly velký podíl na utváření nové politické kultury.
Novinář Havlíčkova ducha. Arnošt Heinrich byl tvůrce slávy Lidovek, jenž předpověděl vznik Československa |
Lidovky.cz: Ovšem prvorepublikoví majitelé Lidovek, Adolf Stránský a jeho syn Jaroslav, zastávali i politické funkce.
Jestliže Adolf Stránský založil Lidové noviny jako list Moravské lidové strany, jejíž byl předsedou, sledoval jimi i politické cíle. Sám se však soustředil především na práci poslance vídeňské říšské rady, později prvorepublikového poslance, ministra a senátora.
Jeho syn Jaroslav se zase hodně věnoval právnické profesi, sám do Lidových novin psal a do jejich redakční praxe vnesl jistou velkorysost. Myslím, že prosazování nějakých osobních politických zájmů mu bylo cizí.
Doc. PhDr. Jiří Poláček (* 1951)
|
Lidovky.cz: Jaký byl vztah prezidenta Masaryka k Lidovým novinám? Chodil mezi pátečníky, přičemž mnozí z nich v čele s Karlem Čapkem byli redaktory Lidových novin nebo pro ně psali...
Je nasnadě, že Lidové noviny byly Masarykovi blízké, neboť – jak už jsem říkal – zastávaly jeho politiku. Když v květnu 1926 hostil v Lánech skupinu pátečníků, bylo mezi nimi hned několik redaktorů či přispěvatelů Lidových novin: bratři Čapkové, Ferdinand Peroutka, Karel Poláček nebo František Langer.
Lidové noviny v téže době reflektovaly takzvanou silvestrovskou aféru, která vypukla počátkem roku 1927 po pátečnickém silvestru, na němž herci parodovali tehdejší politiky a jehož se zúčastnil také Masaryk.
Lidovky.cz: Do Lidových novin přispívalo mnoho literárních osobností. Čím to, že se jich tolik sešlo právě v tomto listě?
Ve hře je víc věcí. Už v 19. a v první půli 20. století bylo mezi redaktory novin velké množství spisovatelů, neboť ani tehdy nebylo snadné se uživit pouze literaturou.
Třeba v Národních listech kdysi působili Jan Neruda či Jakub Arbes, později Karel Matěj Čapek Chod, Viktor Dyk i bratři Čapkové, kteří právě z nich přešli do Lidových novin.
Zapojení literárních osobností jako redaktorů či spolupracovníků bylo jednou z priorit Arnošta Heinricha. A samozřejmě pro spisovatele byla lákavá i prestiž Lidovek.
Lidovky.cz: Byly proto novinové texty „literárnější“, nebo se naopak umělecká a novinová tvorba rozlišovala?
Snaha o jistou literární úroveň Lidových novin byla opět součástí koncepce Arnošta Heinricha. Když se na tuto otázku podíváme z hlediska jednotlivých žánrů, někteří autoři literární a publicistické žánry striktně odlišovali, ale třeba Karel Čapek svoji publicistiku často beletrizoval a své beletristické tvorbě naopak vtiskoval publicistický ráz.
Spisovatelé nadto sehráli důležitou roli při zrodu a kultivaci sloupku, který na stránkách Lidových novin začal vycházet v roce 1920 a mezi jehož pisateli byli vedle Karla Čapka jeho bratr Josef, dále Karel Poláček, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek, Richard Weiner či Jaromír John. V Lidových novinách také vznikl nový žánr nazvaný „baja“, který měl vesměs rysy reportáže.
Pozoruhodným dokladem význačného postavení spisovatelů a literatury v meziválečných Lidovkách je čtenářská anketa, od roku 1928 určující nejzajímavější knihy vydané v daném roce.
„Zatracená ženská, ještě člověka rozbrečí!“ Dojemný příběh, jejž Karel Čapek odposlechl v poštovní centrále |
Lidovky.cz: Jaká byla role tehdejších šéfredaktorů? Byla to víc spojka mezi redakcí a majitelem, nebo spíš generál určující, co a jak bude?
Řekl bych, že role prvních šéfredaktorů Lidových novin Emila Čermáka či Bohuslava Štěchovského nebyla příliš výrazná, zato Arnošt Heinrich si v šéfredaktorské pozici počínal vskutku jako generál.
Karel Čapek v nekrologu nazvaném Byl to muž o něm napsal, že byl samý křik, samá bouře, samá tvrdá exploze, ale přitom to byl dokonalý mozek, jasný, věcný a nesmírně pronikavý.
Karel Zdeněk Klíma a Eduard Bass, kteří vedli Lidové noviny po Heinrichově smrti v letech 1933 až 1939, byli méně razantní, ale svoji úlohu sehráli chvályhodně.
Lidovky.cz: Když se řekne „prvorepublikové Lidovky“, leckoho asi napadnou hlavně Karel Čapek a Ferdinand Peroutka. Opravdu tihle dva zanechali v těchto novinách největší stopu?
U Karla Čapka není o čem pochybovat, sám svoji novinářskou činnost kladl na roveň své tvorbě literární. V Lidových novinách, jež byly jeho důležitou životní základnou, otiskl mnoho textů různých žánrů: vskutku, klobouk dolů!
Jeho blízký přítel Ferdinand Peroutka byl redaktorem Lidových novin krátce v letech 1924 až 1926 a pak byl v jejich svazku ještě ve třicátých letech, ale více proslul jako šéfredaktor časopisu Přítomnost. Z poválečné doby stojí za zmínku jeho vedení Svobodných novin v letech 1945 až 1948.
Nejlepší český novinář svoji kariéru považoval za selhání. Ferdinand Peroutka byl muž mnoha paradoxů |
Lidovky.cz: A co ti další, třeba Eduard Bass, Josef Čapek, Karel Poláček, Jiří Mahen nebo Rudolf Těsnohlídek, jaká byla jejich role v tehdejších Lidovkách?
O Eduardu Bassovi jako šéfredaktoru Lidových novin už byla řeč, byl však také výrazným autorem rozhlásků, sloupků, recenzí a dalších textů. Mnozí jiní redaktoři měli vymezené rubriky nebo žánry. Josef Čapek vedle kreseb psal sloupky a výtvarné recenze, Karel Poláček vynikl sloupky, Jiří Mahen fejetony a Rudolf Těsnohlídek, který se v lednu 1928 rozhodl svůj život ukončit přímo v redakci Lidovek, proslul zejména svými soudničkami.
Z významných spolupracovníků nelze pominout Arna Nováka. Úhrnem je to celá galerie velkých osobností, které navzdory všem odlišnostem mnohé spojovalo, takže se právem hovoří o škole Lidových novin.
Dobrou představu o literátech spojených s Lidovkami poskytuje výstava v Moravském zemskému muzeu v Brně nazvaná Nastoupil jsem co redaktor… ; je otevřena do září 2024.
Lidovky.cz: Stávalo se, že nějaké literární dílo vyšlo poprvé na stránkách Lidových novin. Jak taková praxe vypadala?
Otiskování literárních děl na pokračování v novinách a časopisech bylo v 19. a 20. století běžné. Pokud se omezíme jen na práce Karla Čapka, pak čtenáři Lidových novin mohli už před knižním vydáním číst například romány Továrna na Absolutno, Krakatit, Hordubal, Povětroň a Obyčejný život nebo Válku s Mloky. Dají se uvést též fejetony z cest nebo sloupky, které poté rovněž dostaly knižní podobu.
Stranou nezůstávali ani jiní autoři, například Josef Čapek otiskl v Lidovkách novelu Stín kapradiny či Karel Poláček povídku Vše pro firmu.
Lidovky.cz: V Lidovkách působili i spisovatelé jako Václav Řezáč nebo Jan Drda, kteří už před válkou inklinovali doleva. Jak se to snášelo s jinou orientací autorů, jako byl třeba Karel Čapek?
Václav Řezáč v Lidovkách redigoval dětskou rubriku a pak v nich působil za nacistické okupace. Jan Drda byl jejich redaktorem v letech 1938 až 1943, takže stejně jako Řezáč svoji levicovost moc projevovat nemohl. Mimo jiné psal fejetony, z nichž sestavil pozoruhodný soubor Svět viděný zpomaloučka.
Jeho chvíle přišla až v roce 1948, kdy se po emigraci Ferdinanda Peroutky stal šéfredaktorem Svobodných novin, jež se vrátily k původnímu názvu Lidové noviny, a řídil je až do jejich zániku v roce 1952.
